close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Pravý přítel neni ten, co se dotkne Tvé ruky, ale ten, co se dotýká Tvého srdce

Březen 2007


stopař.....

23. března 2007 v 20:14 | jahůdka |  Povídky
Stopuje chlápek o půlnoci na kraji silnice. Je bouřka, déšť, auta nejezdí... Najednou vidí v dálce světla vozu, který se k němu blíží - stašidelně pomaloučku.
Je mu to divné, ale přece jen, auto je auto, takže když u něj zastaví, naskočí si ...
Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedi! Strašně se vyděsí, ale než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku do pohybu.
...
Chlápek sedí jak zařezaný, vyděšený k smrti a nemůže se strachy pohnout. Pak se vzpamatuje, otevře dveře, vyskočí a utíká pryč.
Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho, takže se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, zapadne dovnitř, objedná si dvojitého panáka rumu a všem návštěvníkům hostice historku vypráví. Posluchači jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou ...
...
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlapi, poručí si grog a rozhlížejí se kolem.
Najednou jeden povídá druhému:
"Hele, vole, není to ten pitomec, co si naskočil, když jsme tlačili auto?"


chyby ve filmech

22. března 2007 v 21:51 | jahůdka |  blbůstky :-)
z filmu Kameňák 3
- Když Pepíček sleduje u svých prarodičů zprávy, kde říkají, že ze ZOO utekla obluda ("mámo, nehledají náhodou tebe?"), tak zazní znělka, že jde o Televizní noviny. Ale pokud se děj odehrává až po 20. září, měla by být v době vysílání televizních novin tma (v 19:30), ovšem venku svítí slunce!
- Když se "Eva" ve škole studentům přiznává, že je mužem, je na tabuli za ní napsané datum 24. září 2002. Na začátku toho dne je na obrazovce napsáno, že jde o pátek, ale 24. 9. 2002 bylo úterý.
matrix
- Souboj u konce na střeše. Agent se vyhýbá střelám, Trinity k němu přistoupí z boku a říká: "Zkus uhnout tomuhle." Přiloží mu pistoli ke spánku a střelí, z nepochopitelného důvodu agent padá dozadu... přestože by měl snad do boku.
- Když se zblízka podíváme na Nokii, kterou dostal Neo v dopise, je vypnutá. Ale hlavně že zvoní. :-)
harry potter a kámen mudrců
- Nebelvír hraje zápas proti Zmijozelu. Když Harry vyrovná svůj svislý let a natahuje se pro zlatonku, můžete si všimnout, že se až nebezpečně přibližuje k brankovým obručím před sebou. V dalším záběru jsou, ale obruče zase bezpečně vzdáleny od Harryho.
pán prstenů - společenstvo prstenu
- Na začátku filmu, když Frodo a Gandalf jedou na voze, tak je v pozadí mlým, na kterém se točí vodní kolo proti směru proudu. Jak je to možné?
- Když Gandalf na začátku filmu jede kočárem za hobity, tak jede po cestě, kde jsou vyjeté široké, hluboké koleje. V dalším okamžiku je cesta nepoškozená.

otec má pět dcer...

22. března 2007 v 21:22 | jahůdka |  nějaký testíky
Otec Moniky má pět dcer:
-Lolu
-Lalu
-Lulu
-Lelu
-???
Otázka: Jak se jmenuje pátá dcera?
.
.
.
Odpověď: Lilu?ŠPATNĚ!Samozřejmě,že Monika!!Pokud nevíte proč,přečtě si to celé ještě jednou :)

školní poznámky

22. března 2007 v 21:17 | jahůdka |  srandičky...
Školní poznámky:
· Bez dovolení padá ze židle.
· Běhá po třídě a zvrací židličky.
· Dává pozor, jestli dávám pozor, a když si mysli, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
· Divá se na mě skrz zelené průsvitné pravítko a směje se mi, že jsem zelená.
· Hodil mokrou houbu po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
· Hází po spolužačkách sušeným semenem.
· Leze do pětimetrové výšky na dvoumetrový strom.
· Močí do výše očí.
· Má pod lavicí žirafu a ta kouří.
· Neustále se baví a odmítá mi říct o čem.
· Nutil tělesně postiženého spolužáka, aby vylezl na strom.
· Napovídá nepovoleným způsobem.
· Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí vyučovací hodinu.
· Při písemce vnucuje spolužačce nápovědu
· Plival na schodišti na níže postaveného učitele vyššího ročníku, čímž snížil jeho vážnost.
· Při vyučovaní bouchá pytlíkem.
· Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
· Poznámka třídní učitelky: Váš syn v hodinách neustále vyrušuje.
Odpověď otce: Váš žák doma neustále odmítá jíst mrkev.
· Poznámka třídní učitelky: Smrdí! Umývat!
Odpověď otce: Učit! Nečuchat!
· Při hodině pleská mokrým pytlíkem o lavici.
· Pořád se hlásí.
· Poznámka: Je drzá a neustale vyrušuje.
Odpověď: To má po matce. Zmlátil jsem je obě. Otec
· Poznámka: Neustále lítá po třídě a posedává na oknech.
Odpověď: Tomu nevěřím. Holub.
· Poučoval o důležitosti šlapek a skákal tak do výkladu.
· Při sexuální výchově osahává spolužačky a tvrdí, že se vzdělává.
· Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog.
· Přinesl do školy jed na krysy s úmyslem vyzkoušet jej na učiteli.
· Směje se mi za zády do očí!
· Spal při hodině tak tvrdě, ze ho neprobudil ani příchod pana ředitele, který strašně dupe a funí.
· Snědla pomůcky na výtvarnou výchovu.
· Straší děvčata ptákem. (Sova pálená).
· Strká si lentilky do nosu a hraje všemi barvami.
· Schován za učebnici fyziky vydává nechutné zvuky.
· Svým zpěvem úmyslně ruší zpěv.
· Sahá dívkám na mléčné vaky.
· Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
· Vyndala při hodině tělesné výchovy bez vyzvání kozu a cela třída přes ni skákala.
· Zlomil zeměpisnou mapu o hlavu spolužáka. Plátno to vydrželo, je nutné opravit rám.

fakt smutný.... :'(

22. března 2007 v 21:15 | jahůdka
je to fááááákt smutný.. jestli nehcceš riskovat, tak to ani nečti....
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechnoje v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
crrr- crrr
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné čílo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt, tůůůůt…
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv.
Kluk - Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela...

pálí ti to??

22. března 2007 v 21:12 | jahůdka |  nějaký testíky
Patříte mezi 2 % nejinteligentnějších lidí na světě?
V této úloze není žádný trik, jde o pouhou logiku. Takže: hodně štěstí a nevzdávejte se!
1. Je 5 domů, každý jiné barvy.
2. V každém domě bydlí jedna osoba jiné národnosti.
3. Každý majitel domu upřednostňuje určitý nápoj, kouří určitou značku cigaret a chová určité zvíře.
4. ŽÁDNÁ z těchto pěti osob nepije STEJNÝ nápoj, nekouří stejné cigarety ani nechová stejné zvíře jako některý z jejích sousedů.
Otázka: Komu patří ryba? Víte že:
Brit žije v červeném domě.
Švéd chová psa.
Dán pije rád čaj..
Němec kouří cigarety Rothmanns.
Nor bydlí v prvním domku.
Majitel zeleného domu pije káv.
Kuřák cigaret Winfield pije rád pivo.
Majitel žlutého domu kouří cigarety Dunhill.
Osoba, která kouří Pall Mall, chová papouška. Muž, který bydlí v prostředním domě, pije mléko.
Kuřák cigaret Marlboro bydlí vedle toho, kdo chová kočku
Muž, který chová koně, bydlí vedle toho. který kouří Dunhill.
Nor bydlí vedle modrého domu.
Kuřák cigaret Marlboro má souseda, který pije vodu.
Zelený dům stojí nalevo od bílého domu.
Einstein vytvořil tuto hádanku v minulém století. Tvrdil, že 98 % lidí na světě není schopno ji vyřešit. Dobrou zábavu!

pravá noha

22. března 2007 v 21:08 | jahůdka |  srandičky...
Jak chytrá je tvoje pravá noha??
Tohle je tak srandovní, že ti to bude vrtat hlavou. A budeš to zkoušet nejméně padesátkrát, abys zjistil jestli tu pravou nohu to naučíš.
Ale bohužel tvoje noha to nikdy nedokáže.

1. V sedě na židli, zvedni pravou nohu ze země a dělej s ni kruhy po směru hodinových ručiček.
2. A teď když deláš ty kruhy, začni psát ve vzduchu Pravou rukou cislo "6"
Noha změni směr krouženi. Řikala jsem to……… A nic s tim neuděláš. Tvoje pravá noha tě vždycky zklame a je jedno kolikrát to budeš zkoušet. :-)

citáty o přátelství2

22. března 2007 v 20:54 | jahůdka |  citáty
- Láska vyžaduje méně než přátelství. - G.J. Nthan
- Dobrého přítele drž oběma rukama. - nigerské přísloví
- Zahodit oddané přátelství je jako skoncovat se životem. - Sofokles
- Láska je slepá, přátelství zavírá oči. - čínské přísloví
- Je jisté, že povaha lásky a povaha přátelství jsou zcela odlišné : přátelství ještě nikoho nepřivedla do blázince.
- Přítel je ten, kdo o vás všechno ví, a přece vás má rád.
- Jediný věrný přítelje víc než tisíc příbuzných.
- Přítel je ten, před kým mohu přemýšlet nahlas. - R.W. Emerson
- Člověk má býtke svému příteli takový, jako sám k sobě. - Sokrates

citáty - mix

22. března 2007 v 20:44 | jahůdka |  citáty
- Každý den je nový začátek. - Seneca
- Zralý věk je takový, kdy zůsáváme ještě mladými, ale už s mnohem větší námahou. - A. Kačanovskij
- Zavřou-li se jedny dveře, otevřou se jiné. - M. Cervantes
- Všechen smutek i veškerá radost pochází z lásky. - Mistr Eckhart
- Je jenom jediný lék na velké starosti : malé radosti - K.H.Waggerl

dopis domu

21. března 2007 v 21:28 | jahůdka
Ahoj mami!
Náš skautský vedoucí povídal, abychom napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach. My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí, nikdo z nás se neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu. Víš co, prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře. Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu bysme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Náš skautský vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na túru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel. Ostatně, víš, že když naleješ benzin do ohně, že to vybuchne? Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky něktěré naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dukod mu nenarostou znovu vlasy. Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto.
Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku. Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku. Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali, a ti, co se už nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavaď nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Teď učí řídit Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo.
Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsem se vsadili jestli Joska po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Joska tvrdil že je to jen vosa a já říkal že je to sršeň a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Josku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil, jaký jsme udělali skvělí nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili na pokutu pro toho policajta.
Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kánoe, abychom se přeplavili. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme votravovat, protože opravoval auto. Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomoci. To bylo když se David potápěl v tom jezeře a pořezal si ruku.
A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vězení.
Já jsme rád, že se odtamtud dostal a stal se naším skautským vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl zjistil, jak se stát lepším. Teď už ale musím jít. Jdeme do města poslat a pohledy a koupit náboje. Neboj se o nás. Máme se dobře.
Tvůj Víťa
P.S.: už umím házet nožem líp než Petr!!

Farady Michael

19. března 2007 v 22:16 | jahůdka |  Škola s.o.s.

Faraday, Michael (1791-1867)

Michael Faraday se narodil roku 1791 jako třetí dítě kováře.Jeho rodiče byli členy přísné náboženské sekty ve skotské církvi. V rodině a církvi si osvojil kázeň a píli. Ve čtrnácti letech se začal učit knihvazačem. Využil příležitosti a přečetl mnoho knih, které vázal, včetně přírodovědných pojednání. Jeden zákazník, pohnut jeho zájmem, dal Faradayovi vstupenky na přednášky Humphry Davyho z Královského institutu. Faraday si z přednášek dělal poznámky, svázal je a poslal je Davymu zároveň se žádostí o místo. Byl přijat na místo laboratorního asistenta.

V té době už přístroje na výrobu elektřiny existovaly více než století. Statický elektrický náboj se získával třením skla nebo jiného povrchu. Roku 1800 byl vynalezen elektrický sloup, což je předchůdce dnešní baterie.
Anglický knihař, který se zajímal o elektřinu. Získal možnost pracovat v Davyových laboratořích, kde prováděl své experimenty. V roce 1821 napsal článek o současném náhledu na elektřinu a magnetismus, ve kterém uveřejňuje Oerstedovy pokusy. Byl jedním z největších experimentátorů vůbec. Jelikož byl samouk, stávalo se, že občas nerozuměl matematice z Ampérových prací. Vlastnosti magnetické síly vedly Faradaye k domněnce, že magnetická síla je kruhová. Také objevil, že rotace magnetu lze využit k výrobě elektrického proudu. V roce 1821 vzniklo dynamo (zařízení, které je schopné přeměnit pohyb na elektřinu). V roce 1831 objevil elektromagnetickou indukci, a v roce 1857 formuloval zákony pro elektrolýzu. V letech 1839-1855 publikoval své výsledky ve třísvazkovém díle Experimental Researches in Electricity. V roce 1845 vytvořil koncept, který popisoval elektrická a magnetická pole. Experimentoval také s dielektriky v kondenzátorech. Zobrazil magnetické pole tyčového magnetu pomocí železných pilin.

básnička

17. března 2007 v 23:47 | jahůdka
Jsi má víla
Seděli jsme spolu,seděl jsem vedle tebe,
držel jsem tvou ruku,nad námi bylo jasné nebe.
Vyznával jsem ti lásku,tobě tlouklo srdce,
já neopustil jsem tě tu a tobě hořeli tváře.
Hořeli touhou a nadějí,
hořeli láskou,doufali že se svět nezmění.
S tebou rychle plynul mi čas,brzo musela jsi mě opustit,
já chci se sejít zas,už tě neopustit.
Chci být s tebou pořád,je mi s tebou krásně,
z lásky pro tebe pořád,vymýšlím jen básně.
Jsem zamilovaný až do morku kostí,
naštěstí jen láska nosí štěstí.
Štěstí a pohodu,která dává mi sílu,
již nevěřím v náhodu,já našel si svou vílu.
Tou vílou pro mě jsi ty,
vílou krásnou a plnou lásky.

tvůj názor??

17. března 2007 v 23:34 | jahůdka |  anketky
...

hudba..

17. března 2007 v 23:33 | jahůdka |  anketky
...

Ludvík XIV - konec

17. března 2007 v 23:27 | jahůdka |  Škola s.o.s.

Francie za Ludvíka XIV.

Ludvíkova politika byla od šedesátých let zaměřena na posílení velmocenského postavení Francie, což postupně způsobilo konflikt snad se všemi mocnostmi Evropy. Pod zástěrkou tzv. reunií obsadila bourbonská vojska řadu držav a panství za hranicemi, především Alsasko včetně Štrasburku, a Francie tak získala zhruba svou dnešní rozlohu. Kromě válek s Nizozemím je nejznámější Ludvíkova účast na válce o dědictví španělské, při níž prosazoval (nakonec úspěšně) na trůn v Madridu svého vnuka Filipa.

Král věřil, že občané jsou zde proto , aby vzdávali úctu králi , který je stanoven Bohem jako zástupce na zemi. On sám sice nikdy neřekl známý výrok : " L´Etat c´est moi "-Stát jsem já , ale bylo možno mu to vyčíst mezi řádky každého jeho proslovu nebo jeho kroku. Když roku 1661 Mazarin zemřel , všichni čekali , že bude dosazen nový ministr. Největší naději měl král. správce financí Nicolas Fouquet , ale místo toho se 23-letý Ludvík osobně ujal vlády , nechal uvěznit Fouqueta na doživotí za jeho machinace a úplatky a na Mazarinovo místo nikoho nejmenoval. Král se tak stal svým vlastním ministrem a sám si rozhodoval o nejvýznamnějších událostech zahraniční politiky. I když měl v rukou neomezenou moc, vybral si schopné ministry, kteří vždy pocházeli ze střední vrstvy. Nejvíce se opíral o ministra hospodáčství Colberta a vojenství Louvoisa. Ostatní ministry jmenoval a odvolával podle své vůle. Od těla si držel i král. radu , ze které vyloučil své nejbližší příbuzné, prince a starou voj. šlechtu. Spoléhal raději na mladší lidi. Místní záležitosti svěřil intendantům. Král omezil pravomoc starých soudních dvorů , daňové zákony zmírnil a státní dluh se značně snížil. Nejvíce mu pomohl první ministr Jean Baptiste Colbert, který uvedl do pořádku stav královské pokladny , prosazoval zavedení nových průmysl. oborů a propagoval koloniální obchod. Jeho systém hospodaření je známý jako merkantilismus-menší dovoz, větší vývoz. Podporoval i Ludvíkovy války. Ale nemohl krýt všechny obrovské údaje. Od toho tu byl ministr války Louvois. Mnohé z válek byly důsledkem komplikovaných právních nároků. Např. v letech 1667 - 1668 vedl devoluční válku o španělské dědictví pod záminkou, že nizozemské provincie náleží po právu jeho španělské ženě nikoli jejímu nevlastnímu bratrovi, králi Karlu II. I přesto, že se při sňatku jeho žena vzdala veškerých práv na otcovo dědictví, žádal Svobodné hrabství burgundské ( Franché - Comté ) a několik belgických měst. Anglie, Holandsko a Švédsko vytvořily Trojalianci , která se mu postavila a částečně ho ubrzdila , ale přesto Ludvík získal Lille , Tournai a další klíčová hraniční města. V roku 1672 se Holand. pomstil tím , že podplatil jeho partnery v alianci a vpadl do Nizozemí , aby ochromil tamní obchod. R.1678 byl uzavřen mír a

nejvíce utrpělo Španělsko. Fancie totiž získala část Flander a území Franché Comté na východní hranici a další území v Nizozemí.

V další fázi obrátil Ludvík svoji pozornost na Německo. Zřídil soudní dvory, které měly nalézt , a také nalezly , právní ospravedlnění pro anexi velkých měst na francouzsko - německé hranici. K FR tak byl připojen alsaský Štrasburk , Mety ( Metz ) nebo savojské Casale. V r.1685 učinil katastrofický tah , když zrušil edikt nantský. Tento čin měl 3 osudné následky : odhalil pravdu o králově netoleranci , přinutil k emigraci nejkvalitnější vrstvy spo-lečnosti a sjednotil protestantské státy Evropy proti Francii.

V září 1688 vtrhla Ludvíkova vojska do falckého kurfiřství , zvaného palatinát , ale evropské státy se rychle zformovaly a vytvořily Augsburskou ligu ( Anglie , něm. země , Holandsko , Španělsko a Švédsko ) , se kterou se dostal do válečného konfliktu, který trval až do r.1697. V této době prokázala francouzká armáda své kvality , ale 9 let bojů nepřinesla Francii žádný výsledek a těmito boji značně utrpěla. Za 4 roky propukl další konflikt. Dlouho očekávaná smrt nemocného španělského krále Karla II. konečně nastala, ale Karel po sobě nezanechal žádné potomky. Na trůn si dělali největší nároky rakouští Habsburkové a Bourboni ( Ludvíkova větev ). Dřívější dohody o rozdělení Španělska byly porušeny a Ludvík se rozhodl , že na trůn dosadí svého vnuka Filipa z Anjou ( Filip V. ).Výsledkem takového činu bylo vytvoření další evropské koalice a válka v letech 1701 - 1714. Tentokrát utrpěla Francie několik zdrcujících porážek a dostala se téměř do situace , kdy by byla úplně poražena. Nakonec rozpory mezi spojenci vedly k uzavření dohody , podle které se Filip stal králem Španělska a jeho zámořských kolonií , zatímco na rak. Habsburky , císaře Karla VI. , zbylo Španělsko Nizozemí a italské državy. A nad tím vším se ještě Ludvík za-vázal , že se francouzská a španělská koruna nikdy nespojí , navzdory tomu , že v obou zemích budou vládnout Bourboni.

Francie byla vyčerpána a navíc se v Evropě objevil mocný konkurent - Anglie. Král však byl starý a unavený , a tak přestal osobně dohlížet na státní záležitosti.

V hospodářské oblasti podporoval král rozvoj manufaktur a snažil se docílit aktivní bilance v zahraničním obchodu. Opíral se přitom o myšlenky svého spolupracovníka Jeana-Baptista Colberta, pro něž se vžil název merkantilismus. Ludvíkova náboženská politika měla za cíl dosáhnout nezávislosti francouzské církve na papeži a plnou kontrolu náboženských záležitostí ze strany státu (v této souvislosti král zrušil i Edikt nantský, povolující hugenotům vyznávat jejich

víru). Pokud jde o vojenství, zde Ludvík dokázal nalézt osobnosti, jež z francouzské armády učinily nejmodernější útvar v Evropě (zavedení uniforem, nové způsoby fortifikace atd.).

Absolutismus, ztělesněný údajným Ludvíkovým výrokem "Stát jsem já", dosáhl ve Francii během druhé poloviny 17. století svého vrcholu. Nutno ovšem dodat, že nebyl jen dílem Ludvíkovým, ale i jiných osobností - zejména Mazarina a Richelieua.
Po uzavření míru ( v Utrechtu roku 1713 ) ve válce o španělské dědictví
si Francie mohla konečně odpočinout. Král pokorně uznal své chyby. V létě roku 1715 se mu však začalo přitěžovat. Stěžoval si na bolesti v noze a zjistilo se, že má gangrénu. Během léta se nemoc zhoršovala, Ludvík napsal poslední vůli a dal do pořádku záležitosti. Trpěl velkými bolestmi, byl však ve společnosti svých blízkých. Zemřel 1. září 1715, bylo mu 77 let ve Versailles. ""Prapory pluků, které doprovázely Ludvíka na mnoha válečných taženích, byly přinášeny jeden za druhým a ukládány do hrobky. Když byly všechny prapory ceremoniálně uloženy, byla rakev doslova pokryta vyšívaným hedvábím, slávou, kterou Ludvík tak miloval a naučil se ji přestat milovat.Král heroldů se obrátil ke shromážděným a zvolal: ,Le roi est mort!´ Opakoval tuto větu třikrát a pak dodal: ,Modleme se k Bohu za klid jeho duše.´ Pak byla hrobka uzavřena."
Vláda Ludvíka XIV. znamenala pro Francii dobu rozkvětu, ale také úpadku. Dlouhými válkami zemi na dlouhou dobu vyčerpal. Jako král toužil dosáhnout slávy, jako člověk si mnoho ke konci vlády vytrpěl. Přesto můžeme říct, že si zaslouží přízvisko Ludvík Veliký.
Nejvýznamnější osobnosti královského dvora:
Nejužší králova rada:
Louvois - minisr vojenství
Hugues de Lione - ministr zahraničí
Jean Babtisto Colbert - ministr financí

Vojevůdci:
Condé
Turenne (1675 - padl v bitvě)
Vaubann (vymyslel novou obléhací techniku)
Vzdělanci:
Lebrun, Levau, Poussin - malíři
Lenotre - architekt
Corneille, Moliere, Lafontaine, Racine - spisovatelé
Pugett, Girardon - sochaři
...

Královy milenky:
Luisa de la Valliere
paní de Montespan
paní de Maintenon
Dobyvačné války:

1648 - Verdun
1659 - Artois, Roussillon
1665 - výboje do Nizozemí - Francie získala jižní Nizozemí
1668 - Flandry
1670 - výboje do severního Nizozemí
1674 - bitva u Charleroi proti císařským, španělským a braniborským oddílům
1675 - porážka u Fehrbellinu od Braniborska
1678 - Burgundské vévodství
1688 - Španělské Nizozemí, Lucemburk, Alsasko
1697 - Chaarolles, Lotrinsko + ztraceno Španělské Nizozemí, Lucemburko
.
.
.
.
.
Fronda je označení používané pro občanskou válku v letech (1648 - 1653) ve Francii.
Slovo fronde znamená prak a odvozuje se od kamenů, které pařížské davy metaly do oken příznivců kardinála Mazarina. Cílem vzbouřenců bylo omezení královské moci. Hnutí se brzy rozpadlo do frakcí, z nichž některé se snažily svrhnout Mazarina z postu prvního ministra a změnit politiku, započatou jeho předchůdcem, kardinálem Richelieu.
Když se v roce 1643 Ludvík XIV. stal králem, byly mu pouhé čtyři roky a regentka, králova matka Anna Rakouská, se řídila radami prvního ministra, kardinála Julese Mazarina. Ten zase pokračoval v politice svého předchůdce, Armand Jeana Du Plessis, kardinála Richelieu, jejíž hlavní linie byly: Čelit mocenským ambicím rakouských a španělských Habsburků v zahraniční politice a centralisovat královskou moc na půdě domácí.
Mazarin na tuto politiku důsledně navazoval, což zejména v kruzích vysoké šlechty vzbuzovalo nelibost. Je pravděpodobné, že pozdější důraz Ludvíka XIV. na posilování absolutistické moci a oslabování vysoké šlechty bylo důsledkem jeho zkušeností z dětství.
Slovo frondeur (původně frondista) označovalo později ve francouzštině toho, kdo se snažil o omezení královské moci, pak i nespokojence s jakoukoli subordinací a kritika moci. Dnes označuje obecně nespokojence.

Ludvík XIV - první část

17. března 2007 v 23:26 | jahůdka |  Škola s.o.s.
Ludvík XIV byl francouzský král z rodu Bourbonů
"Stát jsem já." Toto je patrně nejznámější výrok muže, který se
10.března 1661, ve svých třiadvaceti letech, rozhodl převzít veškerou moc nad osudem Francie do svých rukou. Stal se tak dovršitelem francouzkého královského absolutizmu.
Narození malého Ludvíka oslavovala celá Francie. Protože královna Anna předtím dvakrát potratila a její manželství s Ludvíkem XIII. nebylo z nejšťastnějších, nikdo narození dědice neočekával. Ludvík XIV. se narodil 5.září 1638 francouzkému panovníkovi Ludvíku XIII. a jeho manželce Anně Rakouské (známé z románu Alexandra Dumase Tři mušketýři) v Saint-Germain-en-Laye. Po smrti svého otce byl Ludvík v pěti letech korunován králem Francie. Do doby než byl plnoletý za něj vládla jeho matka Anna se svim milencem Mazarinem. Šlechta se snažila o okleštění královské moci, Anna na radu Mazarina dělala ústupky, jelikož armáda bojovala v třicetileté válce daleko odsud. Ale ani po vestfálském míru se situace nezlepšila. Nastaly vnitřní rozpory v zemi, tvořily se tzv. frondy a situace se uklidnila až po čtyřech letech. Mazarin se stal nenáviděnou osobou a musel odejít ze země. S královnou komunikoval dopisy. Všichni napjatě očekávali nástup krále. V roce 1661 po smrti Mazarina převzal Ludvík XIV. veškerou moc do svých rukou a vláda matky - regentky skončila. Ministři se museli králi podřídit. Panovník shromáždil okolo sebe veškeré dvořanstvo a tehdy se začalo věřit, že tento neúnavný a poněkud rozpustilý mladý muž přinese národu naději. To byl začátek jeho vlády, jež trvala skoro padesát čtyři let.
Ludvík XIV byl dítětem Velkého věku, jak bylo 17. století nazýváno. Nebylo však jednoduché být v této době dítětem. Ať to byl královský syn, nebo kterýkoliv jiný malý šlechtic, dětství měli všichni stejné. Po narození bylo dítě matce odebráno a svěřeno kojné, později chůvám. Věřilo se, že jakýkoli kontakt s okolím může dítěti přinést smrt. Dětská úmrtnost byla obrovská. V lepším případě se deseti let věku dožilo právě jedno dítě z deseti. V rodinách se rodilo ale daleko více dětí než dnes a mnozí otci neznali ani přesný počet či jména všech svých dětí, zejména pak dcer. Malý Ludvík byl vychováván ve značně nuzných podmínkách. Nejenže běžně chodil roztrhaný a špinavý jako děti služebnictva, se kterými si hrával na dvoře či v příkopu Louvru, ale byl stejně jako ony trestán rákoskou. Umyli ho a oblékli do krásných šatů, jen když musel podepsat královské výnosy. Na co ale bylo dbáno, bylo jeho vzdělání. Tím se potomci šlechty zásadně lišili od dětí poddaných. Vychovatelé ho učili jazyky - zejména latinu, dvorskou etiketu, umění sebeovládání a v neposlední řadě dějiny, které mladý Ludvík přímo hltal. Miloval obrázkové vydání životopisu Alexandra Velikého, který byl jeho velkým vzorem. Regentkou se stala královna Anna, která si odsouhlasila (i proti manželově závěti) i absolutní vládu nad Francií. Pokud se šlechtici domnívali, že se Anna stala jejich loutkou, přepočítali se. Královna byla odhodlána vzít vládu pevně do svých rukou. Pomáhal jí v tom její milenec, ministr kardinál Mazarin. Giulio Mazarin se vypracoval z rybářského synka na nejvlivnější osobu v zemi, porazil frondu, vyhrál ve třicetileté válce a pomohl Ludvíkovi dosednout na trůn.
Ludvík XIV. byl neúnavná, autoritativní a lehkovážná osobnost. Vystupňoval absolutismus, považoval se za zástupce Boha na zemi a intenzivně pěstoval svůj
kult jako ,,krále Slunce". Podporoval hospodářskou politiku a vedl nákladné, zpočátku úspěšné, války. Ludvíka bolestně oddělil od jeho první velké lásky Marií Manciniovou, své neteře. Král se musel smířit s tím, že blaho Francie je důležitější než jeho soukromý život a tak se r. 1660 oženil se španělskou infantkou Marií Terezou, svou sestřenicí. Francie tak dosáhla míru na hranicích i uvnitř. Španělsko bylo sňatkem připojeno a další soupeři, Anglie a Nizozemí, byli zatím v klidu. Ludvík nikdy neodpustil Paříži to, že z ní musel roku 1649 potupně prchnout. To byl také důvod, proč přemístil sídlo krále do Versailles, které vzniklo přestavbou původního loveckého zámečku jeho otce Ludvíka XIII.
Versailles měl původně navrhnout známý italský architekt, sochař a malíř Bernini, ale byl pro neshody s králem ze stavby odvolán. Jediné, co zanechal, byla Ludvíkova busta. Sám Ludvík dal nakonec přednost pracím Clauda Perraulta a Le Vaua. Italské baroko tedy ustoupilo antickému sloupořadí. Na rozsáhlé stavbě, jejíž součástí bylo i vysoušení močálů a vybudování umělého pahorku, pracovalo přes 36 000 dělníků, řemeslníků a zahradníků. Stavba trvala 40 let. Jelikož se do celkových nákladů započítávalo i ubytování, zásobování a odškodnění za úrazy dělníků, kteří pracovali na stavbě,
celková částka byla neuvěřitelně vysoká. Rozsáhlý palácový komplex se stal novým královským sídlem. Ludvík zde ubytoval celý svůj dvůr, služebnictvo i
milenky. S lidmi přišel do Versailles i jejich životní styl. Šlechta se bavila plesy, hostinami, hazardními hrami, souboji, divadlem a sběratelstvím. Sběratelská vášeň panovníka se stala základem dnešních uměleckých sbírek v nichž nechybí obrazy, sochy, šperky, ale i drahocenné mušle a hvězdné mapy. K poněkud pochybené zábavě dvora patřilo soupeření o panovníkovu přízeň a politické intriky, které nezřídka končily smrtí. Oblíbeným prostředkem, jak se zbavit protivníka byl jed.
Travičská aféra vzrušila v letech 1666 - 1682 celou Paříž. Markýza de Billiers při mučení věrohodně přiznala, že mnozí vysoce postavení užívali její tzv. ,,následnické prášky". Arzenik, ropuší sliny a mnoho jiných jedů kolovalo po královském dvoře víc než dost. Věřilo se, že mají kouzelnou moc. Šlechta se opět obracela k černým mším, ke kouzelným nápojům, k očarovávání nebo uřknutí. Cílem bylo nepřítele zahubit nebo jej ovládnout. Dokonce i paní de Montespan, králova milenka, upadla v podezření, že se chtěla zbavit své sokyně madamme De Fontagnes a proto se účastnila černé mše. Vlivné osobnosti, zapletené do této aféry, byly ušetřeny. K smrti bylo odsouzeno a poté popraveno 36 osob.
Vešlo rovněž ve známost, že známá čarodějnice la Voisin zásobovala celou Paříž rozličnými prášky. Mučení unikla, protože byly obavy, že by toho řekla příliš
mnoho. Byla ale sťata a její hlava a tělo byly spáleny.
Šlo o hromadný jev, který bylo nutno řešit a čarodějnice la Voisin byla pouze jedním z článků řetězu určitého druhu mafie, která se rozšířila od spodiny Paříže až na královský dvůr. Král nevynechal jedinou příležitost se zviditelnit. Zřizoval vědecká pracoviště a byl štědrým mecenášem (sponzorem) umělců.
Ludvíkova kultura a umění
Ludvík si vážil umění , ve kterém viděl jednu z cest ke zvýšení slávy monarchie. Založil Akademii malířství a sochařství , oddělil umělecký průmysl od ostatních oborů umělecké tvorby a r.1671 vzal pod královskou ochranu a dohled
Francouzskou akademii ustanovenou Richelieuem. Jako všichni absolutističtí monarchové té doby chtěl i Ludvík odkázat potomkům monumentální
architektonická díla. V Paříži dal dostavět Louvre a na místě malého loveckého sídla jeho otce nechal postavit Versailles , kam se roku 1681 přestěhoval celý královský dvůr. Na jeho stavbu najal 3 talenty : architekta Louise Le Vaua (později ho nahradil Jules Mansart, který navrhl vznešené náměstí Vendome s kolonádou , kde nyní stojí hotel Ritz ) , zahradního architekta Andrého Le Notra a malíře historických scén Charlese Le Bruna (1619 - 90). Ti za-hájili za Le Vauova vedení r.1662 stavbu paláce , jehož plocha nabývá 10 ha a park se za-hradami neuvěřitelných 800 ha. V projektu versailleských zahrad král prosazoval základní myšlenku ,,ukáznění přírody". Dominantou zahrad jsou symetricky
uspořádané bazény, rostlinné labyrinty a sochy s mytologickými náměty. Voda je hlavním motivem. Král pořádal velkolepé vodní slavnosti, jejichž součástí byla i jízda po umělém kanálu, kde bylo v miniatuře zbudováno celé francouzské loďstvo. Zahrady měly uchvacovat a ohromovat a tím posílit prestiž panovníka. Náklady na provoz vodotrysků byly ale tak vysoké, že se voda pouštěla jen v přítomnosti panovníka.
Versailles ale nebyly jen voda. Do královských zahrad byly vysázeny exotické rostliny. ,,Ochočení přírody" bylo demonstrováno rostlinným sochařstvím. Celá armáda zahradníků stříhala keře a stromy do podob sloupů, váz či soch.
Nechyběl ani obrovský zvěřinec, mezi jehož obyvatele patřili mimo jiné i sloni, pštrosi a gazely. Palác s průčelím měl délku 415 m. , 375 oken , obývací pokoje pro 10 000 osob , malé zámečky a altánky. To všechno bylo postaveno za tehdejších 500 mil. franků. Původní práce architekta Le Vaua ( 1612 - 1670 ) ve Versailles můžeme nyní ocenit jenom podle tehdejších nákresů , protože jeho návrhy byly z velké části přeškrtány Julesem Mansartem , který po smrti Le Vaua r.1670 převzal jeho práci. Mansartovým významným příspěvkem je Zrcadlová síň , která byla postavena v letech 1678 - 84. Zrcadla byla v té době vzácná a luxusní. Jsou oddělena pilastry ze zeleného mramoru. Na zdobené římse jsou zlacené trofeje a klenutý strop je zdoben malbami od Le Bruna.

Ředitelem královských zahrad byl Le Notre ( 1613 - 1705 ). Jeho nejznámější prací je rozvrže-ní prostoru Champs Elysées v Paříži , jejichž styl je stejný jako jeho návrhy pro Versailles - přímé linie a geometrické vzory. Le Notre neměl rád barevné květiny a vyhýbal se jim. Z celé Francie bylo proto dovezeno 250 000 stromů. V těchto zahradách hrála velkou roli voda , a tak bylo postaveno na 1400 fontán , které fungovaly na základě složitého systému pump. Do zahrad byly také umístěny jednotlivé sochy , které byly převážně v klasicistním stylu a tématem byli římští bohové a bohyně. Le Brun byl geniální designér interiéru a kvalitní malíř. Skoro se stal diktátorem oficiálního umění doby Ludvíka XIV. Navrhl
většinu soch , nábytku tapiserií , výrobků ze stříbra a koberců. Ve Versailles žily tisíce dvořanů a Ludvík je musel bavit. Hazardní hry byly populár-ní formou zábavy s vysokými sázkami a rozšířenými podvody. Často byla uváděna nová dramata jako součást večerní zábavy , ke které patřily také ohňostroje , masky nebo balet. S koncem 17. století začala sláva Versailles blednout. Nákladné války doslova vysály pokladnu země a její morálku a nový náboženský duch začal ovlivňovat stárnoucí král. dvůr. Mód-ní dvořané začali opouštět palác ve Versailles a stěhovali se zpět do Paříže. Versailles jako symbol moci a jednoty byl pryč.
Založil Královskou vědeckou akademii (r.1666), Hvězdárnu města Paříže (r.1667) a Královskou hudební akademii (r.1669).
V kulturní sféře zahájila vláda Ludvíka XIV. "Zlatý věk" Francie. Země získala na poli módy, dvorského života i písemnictví přední postavení na kontinentu a "galantní kavalír" z Paříže definitivně vytlačil z obecného povědomí španělského"granda". Výstavba Versailles jako nové rezidence absolutního monarchy inspirovala téměř všechny evropské panovnické dvory; francouzština se stala řečí urozených kruhů.
Ludvík sám byl vzdělaný, distingvovaný muž se smyslem pro vznešené vystupování a kultivovaný projev. Plně se vžil do ceremoniální role barokního vládce a v jistém smyslu byl i jejím symbolem. Byl velkým milovníkem baletu a hudby. Jeho dvorním hudebním skladatelem byl Jean - Baptist Lully.

citáty o Osudu

17. března 2007 v 23:22 | jahůdka |  citáty
-Osud se statečných bojí a drtí zbabělce
-Osud je to jediné co nám určije,čemu věřit a čemu ne.A proto jeden věří osudu a druhý pouhé náhodě či hloupé shodě...
-Osud nám nevrátí co kdysi vzal.Vrací jen vzpomínky, bolest a žal. Osud nám nemůže vzít nic z toho, co by nám dříve nedal
-Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí Osud je opakem přírodního zákona. Přírodní zákon poznáváme a využíváme, osud ne
-To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy

Francie

17. března 2007 v 23:22 | jahůdka |  Škola s.o.s.
Povrch
Francie leží ve výhodné poloze omývána na západě Atlantským oceánem, severozápadě průlivem La Manche a na druhé straně, na jihu, mořem Středozemním. Hranici se Španělskem na jihozápadě tvoří Pyreneje, na jihovýchodě s Itálií Alpy a na východě se Švýcarskem pohoří Jura. Část hranice s Německem tvoří řeka Rýn. Pouze na severu a severovýchodě, kde nížiny a vrchoviny přecházejí do Belgie a Německa, nejde hovořit o přírodní hranici.
Podnebí
Klima Francie je globálně mírné, oceanické. V rámci země však můžeme rozlišit tři klimatické podoblasti. Atlantské proudem přináší západní polovině Francie značnou vlhkost a těžko předvídatelné změny počasí, zvláště v Bretani. Léta jsou zde relativně chladná, ale zimy mírné. Na východ od Pařížské pánve přibývá kontinentality, podnebí se vyznačuje bohatými srážkami na jaře a na podzim. V létě pak četnými bouřkami. Celkově však srážky klesají. Ve východní Francii a Francouzském středohoří jsou chladnější zimy - na horách napadne značné množství sněhu. Město Strasbourg poblíž německých hranic vykazuje největší teplotní rozdíly v zemi. Na jihovýchodě v oblasti středomořského klimatu Provence se mrazové dny vyskytují jen zřídka. Léta jsou zde horká a suchá. V zimních měsících vane od Alp na pobřeží chladný a suchý vítr zvaný mistral.

Společnost Francie

Francie po staletí představovala kulturní a vojenskou velmoc a v současnosti je druhým nejvýznamnějším členem Evropské unie.
Historie
Ve Francii byly objeveny pozůstatky nejstaršího člověka, člověka kromaňonského, pojmenovaného podle místa nálezu, jeskyně Cromagnon. Historie Francie se datuje od osídlení keltskými Galy. Ti pronikli na západ od Porýní kolem roku 800 př. n. 1. V 5. století opanovali rozsáhlá evropská území a stali se soupeři Říma, který se jim všas v roce 390 př. n. 1. nepodařilo porazit. Řím si podmanil mezi roky 58-50 př. n. 1. celou Francii a tento stav trval téměř 500 let. Když se Římská říše rozpadla, křesťanští frančtí králové (dynastie Merovejců) se snažili udržet římskou kulturu Galů dále při životě. Po nich následoval rod Pipinů. A počínaje rokem 987 nastupuje dynastie Kapetovců. Zprvu jsou to nevýznamné postavy, jejich moc však postupně vzrůstá. Filip VI. (1293-1350), první z dynastie Valois, vládl již většině dnešní Francie. Avšak během stoleté války (1337-1453) přešla rozsáhlá území pod nadvládu Anglie, když ještě celou zemi sužovaly vysoké daně a mor (1347-1351). Karel VII. (1403-1461) za přispění Jany z Arcu (asi 1412-1431) vyhnal Angličany z Francie a v roce 1453 získal své království zpět. Od té doby byly napříkldat konflikty mezi katolíky a francouzskými protestanty - hugenoty. V roce 1638 nasedá na trůn Ludvík XIV. který dále rozšiřuje území Francie a buduje nová sídla - nejhonosnější královské dvory a sídla Evropy - Louvre a Versailles. V 18. století ztratila Francie v nákladných válkách Kanadu i Indii a její finanční systém byl zruinován. Značně klesá popularita monarchie. Za vlády dobrosrdečného, ale neschopného Ludvíka XVI. (1754-1793) a nenáviděné královny Marie Antoinetty (1755-1793) se hospodářství ocitlo před krachem. Francouzská revoluce, která propukla v roce 1789, monarchii svrhla. Znovunastolené nepopulární bourbonské vládce vystřídala nejistá 2. republika, jejímž prezidentem byl zvolen Napoleonův charismatický synovec Ludvík Napoleon Bonaparte (1808-1873). V roce 1870 Otto von Bismarck (1815-1896), sjednotitel sílící Německé říše, vehnal Francii do války s Pruskem. V ní se armáda Francie zhroutila a Napoleon III. byl poražen a zajat. Nově vytvořená třetí republika požádala o mír a Němci anektovali Alsasko-Lotrinsko. Výsledkem těžké vnitropolitické situace bylo povstání Pařížské komuny, které však bylo krvavě potlačeno (zahynulo v něm přes 20 000 komunardů). Za 3. republiky Francie znovu získala vnitřní stabilitu. Upevnila svou moc v Alžírsku a vybudovala další kolonie v západní Africe a v Indočíně. 1. světová válka, jejíž celá západní fronta ležela ve Francii, přinesla velké ztráty na životech (1,4 milionu francouzských vojáků), ale také nakonec velké posílení francouzské pozice v Evropě. Francie opět získala Alsasko-Lotrinsko a v letech 1923-1930 okupovala i německé Porýní. V roce 1947 byla vyhlášena 4. republika, která vsak ztratila během nešťastných válek ve francouzské Indočíně (Vietnamu) a Alžírsku důvěru veřejnosti. V roce 1958 se generál de Gaulle vrátil na 10 let k výkonu funkce prezidenta 5. republiky.
Obyvatelstvo a jazyk
Smíšený původ francouzského obyvatelstva se projevuje antropologicky a kulturné zejména v rozdílech mezi severem a jihem, navíc i regionálními dialekty etnických menšin. Standardní francouzština dominuje středu a severu země, jižané se odlišují výraznými nosovkami. Francouzská Akademie - založená v roce 1635 mimo jiné proto, aby dbala na čistotu a úroveň francouzského jazyka a literatury, trvá na výhradním používání výrazů s francouzským základem i v případě nově používaných slov a termínů, které jsou především anglického původu.
Hospodářství, zemědělství, průmysl a obchod Francie
Francouzské hospodářství, které patří v Evropském společenství k nejvyspělejším, zaznamenalo od padesátých let bouřlivý rozvoj. Francie jako největší evropský producent a vývozce zemědělských výrobků značně profituje, i přesto význam zemědělství neustále klesá. Ve Francii je značná produkce pšenice, řepy cukrovky, mléčných výrobků a vína. Dále se pěstují brambory, slunečnice, olivy, chmel, tabák, a dokonce i rýže. Významná je produkce rozmanité zeleniny a ovoce. Normandie a Bretaň jsou proslulé pěstováním jablek, výrobou moštů (cidr) a jablečné pálenky (calvadosu). Francie je po Itálii druhým největším pěstitelem vinné révy. Francie disponuje největší rozlohou zemědělské a orné půdy v Evropě. Hodnotou produkce převažuje již živočišná výroba. Vláda podporuje orientaci rolníků na chov dobytka a produkci masa, a tím i snížení přebytků obilovin a olejnin. Převládá chov skotu na maso i mléko. Země je třetím největším producentem dřeva v Evropě. Rybolov se soustřeďuje hlavně na pobřeží Atlantského oceánu, při pobřeží Středozemního moře nejsou možnosti lovu příliš velké. Tradiční je chov ústřic. Za 2. světové války byl průmysl Francie značně poškozen. V současné době je Francie čtvrtou nejsilnější průmyslovou velmocí na světě, po Spojených státech, Japonsku a Německu. Podílem elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách (téměř 80 %) zaujímá Francie po Litvě druhé místo na světě. Francie prodělala úpadek tradičních odvětví - těžby uhlí, ocelářství a textilní výroby na severu a naopak rozvoj moderního strojírenství, elektroniky a chemického průmyslu. Francie zaujímá v Evropě 2. místo v produkci automobilů a 3. ve výrobě oceli, je rovněž hlavním producentem civilních a vojenských letadel. Vysokou úroveň si udržuje textilní průmysl soustředěný na severu a v Paříži - centru světové módy a výroby oděvu. Velmi rozsáhlé, rozmanité a kvalitní je potravinářství.
Orientační ceny potravin, zboží a služeb:

* bochník chleba 55 korun (1,80 euro)
* sýr 100 g 55 korun (1,80 euro)
* ovocný jogurt 15 korun (0,50 euro)
* mléko 1 l 30 korun (1 euro)
* stolní víno 1 l od 80 korun (2,60 euro)
* stolní voda 1,5 l 40 korun (1,30 euro)
* broskve 1 kg 70 korun (2,30 euro)
* oběd v restauraci 500 až 600 korun (15 až 20 euro)
* rychlé občerstvení 150 korun (5 euro)
* káva 70 korun (2,25 euro)
* benzin 1 l 29,80 korun (0,96 euro)
* nafta 1 l 23 korun (0,74 euro)
Doprava
Ve Francii můžeme najít všechny druhy dopravy a to silniční, leteckou (AirFrance),
železniční, říční (velká říční síť propojená kanály, tzv. Dumoly
mezi Seina-Rýn, Loara-Rhóna, Garona-Rhóna), námořní (s nejvýznamnějšími
přístavy v Marseille, Brestu, Le Havre, Dunkerque, Bordoux, Calais,
Toulon) i potrubní. Doprava je na vysoké úrovni, je hustá a kvalitní, paprsčitá
síť s centrem v Paříži. 1994 otevřen Eurotunel, jenž spojuje
Calais s Folkstone. Po železnicích jezdí rychlovlaky TGV, pravidelná
linka Folkstone - Calais - Marseille jezdí Eurotunelem.
Školství
Francie má vynikající tradici veřejného vzdělávání, které je na všech stupních bezplatné. Školní docházka je povinná od 6 do 16 let. Po základní škole, kterou navštěvují děti do 11 let, se část studentů lyceí (gymnázií) připravuje k maturitě a dalšímu studiu, ostatní pokračují na školách 2. stupně s všeobecným nebo technickým zaměřením. Vysoké školy byly po studentských nepokojích v roce 1968 reformovány a zahrnují dnes multidisciplinární univerzity, polytechniky a odborné vysoké školy, jako jsou lékařské fakulty. Kvalita veřejného školství je tak vysoká, že soukromé školy nejsou příliš využívány; jsou většinou katolické, ale některé dostávají omezené vládní dotace. Vzhledem k tomu, že studium na vysokých školách je jen výjimečně limitováno, existuje velké množství nezaměstnaných vysokoškoláků.