Povrch
Francie leží ve výhodné poloze omývána na západě Atlantským oceánem, severozápadě průlivem La Manche a na druhé straně, na jihu, mořem Středozemním. Hranici se Španělskem na jihozápadě tvoří Pyreneje, na jihovýchodě s Itálií Alpy a na východě se Švýcarskem pohoří Jura. Část hranice s Německem tvoří řeka Rýn. Pouze na severu a severovýchodě, kde nížiny a vrchoviny přecházejí do Belgie a Německa, nejde hovořit o přírodní hranici.
Podnebí
Klima Francie je globálně mírné, oceanické. V rámci země však můžeme rozlišit tři klimatické podoblasti. Atlantské proudem přináší západní polovině Francie značnou vlhkost a těžko předvídatelné změny počasí, zvláště v Bretani. Léta jsou zde relativně chladná, ale zimy mírné. Na východ od Pařížské pánve přibývá kontinentality, podnebí se vyznačuje bohatými srážkami na jaře a na podzim. V létě pak četnými bouřkami. Celkově však srážky klesají. Ve východní Francii a Francouzském středohoří jsou chladnější zimy - na horách napadne značné množství sněhu. Město Strasbourg poblíž německých hranic vykazuje největší teplotní rozdíly v zemi. Na jihovýchodě v oblasti středomořského klimatu Provence se mrazové dny vyskytují jen zřídka. Léta jsou zde horká a suchá. V zimních měsících vane od Alp na pobřeží chladný a suchý vítr zvaný mistral.
Společnost Francie
Francie po staletí představovala kulturní a vojenskou velmoc a v současnosti je druhým nejvýznamnějším členem Evropské unie.
Historie
Ve Francii byly objeveny pozůstatky nejstaršího člověka, člověka kromaňonského, pojmenovaného podle místa nálezu, jeskyně Cromagnon. Historie Francie se datuje od osídlení keltskými Galy. Ti pronikli na západ od Porýní kolem roku 800 př. n. 1. V 5. století opanovali rozsáhlá evropská území a stali se soupeři Říma, který se jim všas v roce 390 př. n. 1. nepodařilo porazit. Řím si podmanil mezi roky 58-50 př. n. 1. celou Francii a tento stav trval téměř 500 let. Když se Římská říše rozpadla, křesťanští frančtí králové (dynastie Merovejců) se snažili udržet římskou kulturu Galů dále při životě. Po nich následoval rod Pipinů. A počínaje rokem 987 nastupuje dynastie Kapetovců. Zprvu jsou to nevýznamné postavy, jejich moc však postupně vzrůstá. Filip VI. (1293-1350), první z dynastie Valois, vládl již většině dnešní Francie. Avšak během stoleté války (1337-1453) přešla rozsáhlá území pod nadvládu Anglie, když ještě celou zemi sužovaly vysoké daně a mor (1347-1351). Karel VII. (1403-1461) za přispění Jany z Arcu (asi 1412-1431) vyhnal Angličany z Francie a v roce 1453 získal své království zpět. Od té doby byly napříkldat konflikty mezi katolíky a francouzskými protestanty - hugenoty. V roce 1638 nasedá na trůn Ludvík XIV. který dále rozšiřuje území Francie a buduje nová sídla - nejhonosnější královské dvory a sídla Evropy - Louvre a Versailles. V 18. století ztratila Francie v nákladných válkách Kanadu i Indii a její finanční systém byl zruinován. Značně klesá popularita monarchie. Za vlády dobrosrdečného, ale neschopného Ludvíka XVI. (1754-1793) a nenáviděné královny Marie Antoinetty (1755-1793) se hospodářství ocitlo před krachem. Francouzská revoluce, která propukla v roce 1789, monarchii svrhla. Znovunastolené nepopulární bourbonské vládce vystřídala nejistá 2. republika, jejímž prezidentem byl zvolen Napoleonův charismatický synovec Ludvík Napoleon Bonaparte (1808-1873). V roce 1870 Otto von Bismarck (1815-1896), sjednotitel sílící Německé říše, vehnal Francii do války s Pruskem. V ní se armáda Francie zhroutila a Napoleon III. byl poražen a zajat. Nově vytvořená třetí republika požádala o mír a Němci anektovali Alsasko-Lotrinsko. Výsledkem těžké vnitropolitické situace bylo povstání Pařížské komuny, které však bylo krvavě potlačeno (zahynulo v něm přes 20 000 komunardů). Za 3. republiky Francie znovu získala vnitřní stabilitu. Upevnila svou moc v Alžírsku a vybudovala další kolonie v západní Africe a v Indočíně. 1. světová válka, jejíž celá západní fronta ležela ve Francii, přinesla velké ztráty na životech (1,4 milionu francouzských vojáků), ale také nakonec velké posílení francouzské pozice v Evropě. Francie opět získala Alsasko-Lotrinsko a v letech 1923-1930 okupovala i německé Porýní. V roce 1947 byla vyhlášena 4. republika, která vsak ztratila během nešťastných válek ve francouzské Indočíně (Vietnamu) a Alžírsku důvěru veřejnosti. V roce 1958 se generál de Gaulle vrátil na 10 let k výkonu funkce prezidenta 5. republiky.
Obyvatelstvo a jazyk
Smíšený původ francouzského obyvatelstva se projevuje antropologicky a kulturné zejména v rozdílech mezi severem a jihem, navíc i regionálními dialekty etnických menšin. Standardní francouzština dominuje středu a severu země, jižané se odlišují výraznými nosovkami. Francouzská Akademie - založená v roce 1635 mimo jiné proto, aby dbala na čistotu a úroveň francouzského jazyka a literatury, trvá na výhradním používání výrazů s francouzským základem i v případě nově používaných slov a termínů, které jsou především anglického původu.
Hospodářství, zemědělství, průmysl a obchod Francie
Francouzské hospodářství, které patří v Evropském společenství k nejvyspělejším, zaznamenalo od padesátých let bouřlivý rozvoj. Francie jako největší evropský producent a vývozce zemědělských výrobků značně profituje, i přesto význam zemědělství neustále klesá. Ve Francii je značná produkce pšenice, řepy cukrovky, mléčných výrobků a vína. Dále se pěstují brambory, slunečnice, olivy, chmel, tabák, a dokonce i rýže. Významná je produkce rozmanité zeleniny a ovoce. Normandie a Bretaň jsou proslulé pěstováním jablek, výrobou moštů (cidr) a jablečné pálenky (calvadosu). Francie je po Itálii druhým největším pěstitelem vinné révy. Francie disponuje největší rozlohou zemědělské a orné půdy v Evropě. Hodnotou produkce převažuje již živočišná výroba. Vláda podporuje orientaci rolníků na chov dobytka a produkci masa, a tím i snížení přebytků obilovin a olejnin. Převládá chov skotu na maso i mléko. Země je třetím největším producentem dřeva v Evropě. Rybolov se soustřeďuje hlavně na pobřeží Atlantského oceánu, při pobřeží Středozemního moře nejsou možnosti lovu příliš velké. Tradiční je chov ústřic. Za 2. světové války byl průmysl Francie značně poškozen. V současné době je Francie čtvrtou nejsilnější průmyslovou velmocí na světě, po Spojených státech, Japonsku a Německu. Podílem elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách (téměř 80 %) zaujímá Francie po Litvě druhé místo na světě. Francie prodělala úpadek tradičních odvětví - těžby uhlí, ocelářství a textilní výroby na severu a naopak rozvoj moderního strojírenství, elektroniky a chemického průmyslu. Francie zaujímá v Evropě 2. místo v produkci automobilů a 3. ve výrobě oceli, je rovněž hlavním producentem civilních a vojenských letadel. Vysokou úroveň si udržuje textilní průmysl soustředěný na severu a v Paříži - centru světové módy a výroby oděvu. Velmi rozsáhlé, rozmanité a kvalitní je potravinářství.
Orientační ceny potravin, zboží a služeb:
* bochník chleba 55 korun (1,80 euro)
* sýr 100 g 55 korun (1,80 euro)
* ovocný jogurt 15 korun (0,50 euro)
* mléko 1 l 30 korun (1 euro)
* stolní víno 1 l od 80 korun (2,60 euro)
* stolní voda 1,5 l 40 korun (1,30 euro)
* broskve 1 kg 70 korun (2,30 euro)
* oběd v restauraci 500 až 600 korun (15 až 20 euro)
* rychlé občerstvení 150 korun (5 euro)
* káva 70 korun (2,25 euro)
* benzin 1 l 29,80 korun (0,96 euro)
* nafta 1 l 23 korun (0,74 euro)
* bochník chleba 55 korun (1,80 euro)
* sýr 100 g 55 korun (1,80 euro)
* ovocný jogurt 15 korun (0,50 euro)
* mléko 1 l 30 korun (1 euro)
* stolní víno 1 l od 80 korun (2,60 euro)
* stolní voda 1,5 l 40 korun (1,30 euro)
* broskve 1 kg 70 korun (2,30 euro)
* oběd v restauraci 500 až 600 korun (15 až 20 euro)
* rychlé občerstvení 150 korun (5 euro)
* káva 70 korun (2,25 euro)
* benzin 1 l 29,80 korun (0,96 euro)
* nafta 1 l 23 korun (0,74 euro)
Doprava
Ve Francii můžeme najít všechny druhy dopravy a to silniční, leteckou (AirFrance),
železniční, říční (velká říční síť propojená kanály, tzv. Dumoly
mezi Seina-Rýn, Loara-Rhóna, Garona-Rhóna), námořní (s nejvýznamnějšími
přístavy v Marseille, Brestu, Le Havre, Dunkerque, Bordoux, Calais,
Toulon) i potrubní. Doprava je na vysoké úrovni, je hustá a kvalitní, paprsčitá
síť s centrem v Paříži. 1994 otevřen Eurotunel, jenž spojuje
Calais s Folkstone. Po železnicích jezdí rychlovlaky TGV, pravidelná
linka Folkstone - Calais - Marseille jezdí Eurotunelem.
železniční, říční (velká říční síť propojená kanály, tzv. Dumoly
mezi Seina-Rýn, Loara-Rhóna, Garona-Rhóna), námořní (s nejvýznamnějšími
přístavy v Marseille, Brestu, Le Havre, Dunkerque, Bordoux, Calais,
Toulon) i potrubní. Doprava je na vysoké úrovni, je hustá a kvalitní, paprsčitá
síť s centrem v Paříži. 1994 otevřen Eurotunel, jenž spojuje
Calais s Folkstone. Po železnicích jezdí rychlovlaky TGV, pravidelná
linka Folkstone - Calais - Marseille jezdí Eurotunelem.
Školství
Francie má vynikající tradici veřejného vzdělávání, které je na všech stupních bezplatné. Školní docházka je povinná od 6 do 16 let. Po základní škole, kterou navštěvují děti do 11 let, se část studentů lyceí (gymnázií) připravuje k maturitě a dalšímu studiu, ostatní pokračují na školách 2. stupně s všeobecným nebo technickým zaměřením. Vysoké školy byly po studentských nepokojích v roce 1968 reformovány a zahrnují dnes multidisciplinární univerzity, polytechniky a odborné vysoké školy, jako jsou lékařské fakulty. Kvalita veřejného školství je tak vysoká, že soukromé školy nejsou příliš využívány; jsou většinou katolické, ale některé dostávají omezené vládní dotace. Vzhledem k tomu, že studium na vysokých školách je jen výjimečně limitováno, existuje velké množství nezaměstnaných vysokoškoláků.