Pravý přítel neni ten, co se dotkne Tvé ruky, ale ten, co se dotýká Tvého srdce

Listopad 2007

ach ty cizinci....

30. listopadu 2007 v 21:55 | jahůdka |  srandičky...
Klikni na tento
ajakejkoli človíček z jakékli (skoro) ti poví jakékoli slovo v jakémkoli jazyce.... zní to fakt zajmavě... a vtipně.. :-)

pixelky jahůdek

30. listopadu 2007 v 21:17 | jahůdka |  obrázky :-)
Všude se ted začaly vyskytovat různý pixelky.... alespoň v něčem budu originální... nedám semjakýkoli najdu, zbytečný, ale jen, jak jinak, mejch milovanejch jahod... :-)
* * strawberry * * * * * * * * strawberry* * strawberry * * strawberry * *
Dál to komentovat alespoň ode mne nemá cenu... jen bych určitě byla ráda za jakejkoli jinej, cizí komentík....

NÉÉÉÉ!!!! negumuj mě!!!

30. listopadu 2007 v 20:33 | jahůdka
mno, co dodat.... prostě je to hezký...

drobný testík

30. listopadu 2007 v 13:43 | jahůdka |  nějaký testíky
tak já vim že je trapný dávat odkazy, ale todle je milé...

CO JE TO??

30. listopadu 2007 v 13:34 | jahůdka |  hadánky
CO JE TO?
Je to užitečná věc, obyčejně 15 až 20 cm dlouhá. S oblibou to užívají příslušníci obou pohlaví. Obyčejně to najdete svěšené, bimbající se, připravené k okamžité akci.
Na jednom konci to má krátké stětinky a na druhém malou dírku. Když se to používá, je to zpravidla dobrovolně vloženo, někdy rychle, někdy pomalu, do teplého, masitého otvoru, a potom tam a zase zpátky a tak stále dokola po dobu až několika minut. Akce je doprovázena nezaměnitelnými pohyby a rytmickými, pulzujícími zvuky, které kdokoliv, kdo jim naslouchá, témeř určitě pozná.
Když je ta věc nakonec vytáhnuta, je na ní dobře známá, lepkavá bílá substance, kterou je třeba očistit z ní i z té díry. Když je všechno omyto, navrátí se to ke svému volnému visení, připravené na další akci, ke které dochází nejvýše dvakrát, třikrát denně, ale někdy podstatně méně často.
Co je to?
Jak možná již tušíte, jedná se o něco, co určitě máte. Nic jiného. Ano je to
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Váš zubní kartáček!

drsná značka

20. listopadu 2007 v 21:36 | jahůdka
Nechápu země, kde cpou na auta čyři písmena... Chudáci pak lidi.... No ne?? Chtěli byste snad mít toto na autě??

ANO či NE??

20. listopadu 2007 v 21:32 | jahůdka

Básnička

20. listopadu 2007 v 21:26 | jahůdka
Škola je pakárna,
prázdniny jsou slast,
kluci jsou parchanti,
ať žije chlast!!

Co daly pražské zdi

20. listopadu 2007 v 21:20 | jahůdka |  citáty
• Jsme z části sen a z části oheň
• Life is outside...
• Everybody are Crazy!

Reklama

20. listopadu 2007 v 21:10 | jahůdka
Dobrá doba kdy v reklamách byly věci jako toto, alespoň se tam neukazovaly ty hnusně hubený anorektičky. Nechápu, ž se to někomu líbí. Ani nechápu tu holku když chce vypadat jako nějaká hvězda. K čemu to.. například já, bych radši přibrala (fajn, ne devět) ale aspon nějaký to kilo... Proč bejt hubená, kostnatá anorektička když stejně pak o to stojí jen někdo, a to taky mc lidiček neni..
Ale prostě, je to fakt drsná reklama... Ne??

několik vtípnků

20. listopadu 2007 v 21:04 | jahůdka |  srandičky...
Někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí malá smrtička s malou kosičkou a povídá: "Pane přišla jsem si pro vašeho křečka."
Pán říká: "Neotravuj a vypadni."
Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí velká
smrt s velkou kosou a malá smrtička s malou kosičkou. Ta malá říká: "Mami to je on...."
Vyměním sekundové lepidlo za třísekundové.
Zn. Nestíhám lepit!
Hledá se tchýně, kdo ji najde, dostane přes držku.
Inzerát z rubriky Seznámení:
Hledám ženu do třiceti let, pak už na to seru...
Novomanželé vycházejí po svatebním obřadu z kostela.
Kolemjdoucí kluci se na sebe zašklebí a jeden z nich řekne: "Vystrašíme je!"
Druhý neváhá, rozběhne se k nim a křičí: "Ahoj, tati....."

Pamatuj, jsi dravec!

18. listopadu 2007 v 11:41 | jahůdka
POZOR! V každém z nás je dravec...

smutná prvda

18. listopadu 2007 v 11:32 | jahůdka
V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzenstvo v čekárně. Konečně k nim přistoupí ošetřující lékař, vypadá unavený a zarmouceně hovoří: Obávám se, že mám pro Vás zlou zprávu. Jedinou nadějí pro Vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to riskantní operace a podle Zajícovy reformy, za nový mozek budete muset zaplatit. Po prvém šoku se konečně jeden z příbuzenstva zeptá: No a kolik takový mozek stojí? 500 000 Kč mozek mužský a 20 000 Kč mozek ženský. Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují úšklebky a snaží se vyhnout ženským pohledům. Jeden muž nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se: A proč stojí mužský mozek 25x víc? Lékař se shovívavě usměje nevinné otázce. To jsou už běžné tržní ceny. Cena ženských mozků je nižší, protože na rozdíl od mužských byly používané.

Žádost o zproštění vojenské služby

17. listopadu 2007 v 22:49 | jahůdka
Todle je fakt drsný, a pokud budete číst pozorně a vše pochopíte, buděte fáákt dobrý. Mě to totiž docházelo pomalu, fakt je to dooost zamotaný...
Vysoce Vážený pane prezidente, obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám: Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru, ve věku 25 let; shodou okolnosí se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zárověň i mou macechou. Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, to znamená, že můj syn je i mým strýcem. Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň vnukem, protože je synem dcery mé manželky. Jsem tudíž bratrem svého vnuka a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchýně otce tohoto dítětě, jsem tedy v postavení otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.
Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.

dva význami pro lásku

17. listopadu 2007 v 22:20 | jahůdka |  Sex, Láska a 15+
L jako LASKAVOST, co nám člověk nabídne, když je nám nejhůř
Á jako AKCE, kterou musíme začít, abychom navázali kontakt
S jako SLIB, který si dvě zamilvoané osoby dají, když jsou nejšťastnější
K jako KRÁSA, kterou na sobě dvě osoby vzájemně vidí
A jako ADRENALIN, který v lásce skrytý musí být, je to jako na horské dráze, jednou jsi dole a najednou nahoře
>>>>>>> to je LÁSKA <<<<<<
Jenže.....
L jako LENOST, už vás nebaví být laskavý, prostě je to nuda
Á jako AKCE, ale tentokrát ta, kdy se rozhodujete udělat tečku za vším, přemýšlíte, jestli to vůbec má ještě cenu
S jako SLZA, která zůstane člověku v oko po ztrátě někoho, koho hrozně miloval
K jako KONEC, je po všem, promiň... tyhle strašný věty je nejhorší slyšet
A jako ADRENALIN... jooo, když se vám zdá, že je všechno O.K, najednou jízda skončí a vy musíte vystoupit, ať chcete nebo ne, nikoho to nazajímá, že chcete dál...
>>>>>>> Prostě je to všechno mos cložitý... Pochopit teorii LÁSKY by chtěl každý, ale kdo jí doopravdy chápe??? <<<<<<<

vtip.... 9

10. listopadu 2007 v 14:47 | jahůdka |  srandičky...
V hodině fyziky: "Kdo nám poví, jak lze pomocí vody získat světlo?"
"Stačí umýt okno, pane učiteli!

vyzvánění - druhá část

10. listopadu 2007 v 14:40 Povídky
... Holky vyprskli smíchy a Tony vesloval ke břehu. Zelená skvrna nás pustila a když jsme se od ní vzdalovali, byl jsem to já, kdo se otočil a uviděl několik velkých bublin . Vybuchly uprostřed koberce slizu a jejich obsah otrávil vzduch.
U břehu jsem s děvčaty vystoupil. Michal s Tonym znovu odrazili a zamířili podél břehu k mostu za ohbím přehrady, v těchto místech poměrně úzké.
"Jedeme pro večeři! Prostírejte!" křičeli, když jsme stoupali k chatě. Nahlas jsem zapochyboval, že by na háčcích těch parodií na udice mohlo něco být a holky souhlasně zavrčely.
Začalo se stmívat a světlo na verandě bylo pro kluky dobrým orientačním bodem. Přes vodu jsme slyšeli jejich hlasy, ale slovům nebylo rozumět. Kontrolovali pytlačky nalíčené odpoledne.
Renata s Andreou byly zralé na postel. Seděly sklesle v kuchyni a pokoušely se tvářit, jako že je všechno v pohodě. Já jsem se bez úspěchu snažil být vtipný: "Doufám, že nic nechytí. kdo by to zabil a jedl?"
"Co si chytěj, to si sežerou," vyřešila to Renata.
A upečou," dodala Andy.
Žárovka na verandě se stala terčem můr. U břehu zaskřípěl lodní kýl o písek a bylo slyšet, jak se kluci dohadují, kdo vytáhne a přiváže loď.
"Hej! Připravte pekáč! Už se to nese," halekali od břehu. Andrea obrátila oči v sloup.
"Máme rybu jako prase", řval Michal.
"No to je snad zlej sen," komentovala Renata Michalův vítězoslavný vstup do kuchyně. Pobíhal s rybou v náručí a vnucoval ji holkám, které ječely spíše z povinnosti a Michalovi pro radost, než skutečného odporu k rybě. Vešel Tony a vyndal ze skříňky lékárničku.
"Jo. Tonyho ta mrcha kousla. Dostala za to veslem po palici." Michal položil rybu do dřezu. "Pak už ani necekla."
"Tebe kousla ryba, Tony?" ptal jsem se nedůvěřivě.
"Představ si. A docela dost. Hele." Kůži na ukazováčku a na palci měl Tony prokousnutou. Holky se ujaly ošetřování.
"Vyndával jsem jí háček z tlamy a najednou - cvak!
"Odkdy má kapr takovýhle zuby, že prokousne člověku prst?" zvýšil jsem hlas a náhle mě napadlo - od vyzvánění, ale hned to zase zmizelo s ostatními myšlenkami.
"To není kapr, vole. Je to bolen. Dravá ryba. Ta už připravila nejednoho plavce o…" udělal Michal vysvětlující gesto, na které holky zatvářily znechuceně.
"Já to jíst nebudu," rozhodla se Renata, a Andrea se okamžitě přidala: "Já taky ne. Neměli jste mi to ukazovat živý."
"Copak je to živá?" zařval Michal uražený nezájmem o svůj úlovek. "Dyť je to mrtvý. Hele, jak je to mrtvý."
Michal předváděl neživost ryby a třepal jí ve vzduchu.
"Tony, dej nůž, ať jí vykuchnu. K obědu bude dobrá." Tony podal Michalovi nůž. Ten rybu položil na okraj linky a přidržel ji rukou zabalenou do utěrky. Zatímco se holky s odporem odvracely, nasadil nůž rybě pod žábra, na místo, kde mají lidé krk, a bodl.
Nikdy nepochopíte ten pocit, který ovládne vaše tělo od hlavy po konečky prstů, když mozek náhle uvolní veškerou hrůzu, jenž se v něm za léta života nashromáždil. naplní vaše plíce jako štiplavý dým, zhroutí vám střeva a vzápětí krev naplní tepny k prasknutí. ten pocit nemůže pochopit nikdo, koho neobjala veškerá hrůza, dosud vězněná v hlubinách podvědomí.
Až uslyšíte křik z rybí tlamy plné černé krve, budete znát ten pocit. pochopíte to, až se ten kvil zabíjené ryby vnoří do vašeho mozku jako blyštivá čepel do jindy němého hrdla. a začnete taky křičet, až v tom umlkajícím mokrém zvuku poznáte dětský pláč.
Myslel jsem si, že křičím, ale jenom sem sípal a doširoka otevřenými ústy lapal po dechu. křičela Andrea. Renata se svezla po zdi a zůstala u ní, zpola opřená, ležet. Ryba se vymkla z Michalova sevření, které povolilo, jakmile začala křičet, a s plesknutím dopadla na podlahu. V kaluži krve, která ji prýštila z rány, se zběsile otáčela a mrskala sebou, s občasnými pisklavými steny. Ale ani to ještě ona ochromující hrůza. Ta měla teprve přijít a pohladit nás ledovou rukou.
Zmítající se ryba už nebyla tím na udici chyceným živočichem. Její tělo se začalo protahovat a hlava zakulatěla. V ploutvích nebylo možné rozeznat zárodky rychle se prodlužujících končetin. Šupiny se slily v jednolitou pokožku, jejíž barva přecházela ze zelené v šedivou a získala narůžovělý nádech. Tenké prstíky zakončily dlaně na bývalých ploutvích, a oči…. Oči byly modré! Pak se propadly dovnitř malinké dětské lebky, která se rýsovala pod pokožkou stále zřetelněji. Boky tvora se propadly, kosti se začaly drát na povrch, a když se kůže změnila v šedivý sliz, vycenila drobná, pololidská lebka své jehlovité štičí zoubky. Potom se to stvoření konečně přestalo hýbat a rozpadlo se na několik úlomků kostí, ponořených do kalužiny, v níž se v krvi mísila ta příšerná houbovitá látka, která bývala tělem.
Potom už bylo ticho. Bázlivě jsme obešli to, co zbylo ze zamýšleného oběda. Michal odvedl vzlykající Renatu nahoru na verandu. Já jsem pomohl Tonymu s Andy, která se odmítala přiblížit k té mysteriózní kalužině, rozlévající se na cestě ke dveřím. Tony pak zamkl kuchyň a klíč pohodil na zem. Kuchyně byla tabu. Strašné a neznámé "cosi" stoupalo jako mlha ze škvíry pode dveřmi a pomalu plnilo naše mozky pocitem nejistoty a strachu z nadcházející noci.
"Jsou čím dál blíž."
Michalovy oči se úporně snažily proniknout tmou.
"Ty žáby. Poslouchej ty žáby. Jsou čím dál blíž."
Stál jsem s Michalem na verandě a pátrali jsme baterkami v okolní tmě po příčinách a toho nejslabšího šelestu. Tony se v chatě snažil uspat Andreu s Renatou, které odmítaly zavřít oči, protože fantazie jim pak promítala na vnitřní stranu víček ty nejděsivější noční můry. A zatímco se uslzené oči dívek leskly ve tmě, marně zaháněné plameny tenké svíčky, Tonyho víčka zprůhledněla a vlhká kožovitá blána pokryla jeho z důlků nezvykle vystouplé oční bulvy. Kdyby se Tony podíval na své ruce, možná by viděl mizející rybí kousnutí a neuvěřitelně rychle se zkracující prsty. Ale on se na své ruce nedíval. Zíral do temnoty nad hlavami dívek a z hrdla, které stanovalo hlavu čím dál níž k ramenům, se mu ozýval, podivně bublavý zvuk.
Můry bezhlavě vrážely do žárovky, slabě osvětlující verandu. Michal většinou mlčel a já ho nechtěl nutit do řeči. Nechtěl jsem vracet jeho mysl k večerní události, ale myslím, že jeho myšlenky se stejně ubíraly jiným směrem. Jako maják přejížděl tmavé okolí světlem baterky. Nervózně jsem vnímal jeho strach ze tmy a žabích skřeků, doléhající k nám od břehu.
"Docela určitě jsou blíž."
Od schodů se ozval šramot. V kuželu světla, který jej okamžitě zaměřil, se nad hranu posledního schodu objevila čtyřprstá pracička a nafouklá, odporně tlustá ropucha se převalila nahoru. Opřela se o přední pracku a pomalu se napřimovala, až zůstala stát na zadních. Vlastně nevím, jestli jsem to doopravdy viděl, protože v tu chvíli žábu zasáhla Michalova baterka, srazila ji ze schodů a ve tmě pod nimi zhasla spolu s životem žabího zvěda....

jak na wc??

8. listopadu 2007 v 22:14 | jahůdka |  srandičky...
Kdo se v tato místa béře, nechť za sebou zavře dveře.
I v případě břichobolu, prkénko se sklopí dolu.
Ať jsi muž a nebo žena, stáhni gatě nad kolena.
Vyhrň kosili i svetry
A vypouštej větry.
Usedni si hezky rovno…
Zatlač jako litý rek!!!
Když po tobě zbyde hovno, je to správný výsledek.
Z kadibudky papír táhni a potom se mírně nahni.
V klidu, pokoji a míru utři na prdeli díru.
Po držadle rukou máchni, vše po sobe řádně spláchni
A v případě velké hnačky, setři štětkou všechny sračky.
Co ti ještě říci mohu?
Poděkuj teď Pánbohu,
Co při tobě věrně stál
Za to že ses NEPOSRAL.

kytiti

8. listopadu 2007 v 21:45 | jahůdka |  Colarfullky

generační vývoj ženy a muže

8. listopadu 2007 v 21:24 | jahůdka

GENERAČNÍ VÝVOJ ŽENY

Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
Ve věku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta.
Mezi 30. a 40. rokem je žena jako Indie nebo Španělsko.Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy.
Mezi roky 40 a 45 je žena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě.
Žena stará 45 až 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně nutná.
Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná žena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klima nechává chladným každého muže.
Mezi 60 a 70 lety života je žena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost.
Po 70.roce už žena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce.

GENERAČNÍ VÝVOJ MUŽE

Muž starý 14 až 70 let je jako Kuba - pořád ovládaný jedním čůrákem.